A

VZPOMÍNKA....

prozatím vzpomínáme na rok 2001

V roce 2001 se město Frenštát pod Radhoštěm dočkalo milého překvapení. Z královské observatoře z Valašského Meziříčí přišly nevyvratitelné vědecké studie o tom, že onen bájný PUPEK SVĚTA se přesunul přímo do centra Frenštátu p. R. (studie o pupku světa). A taková událost si přeci zaslouží pořádnou oslavu. Proto se pár nadšenců z Valašského království a Čajovny Múza rozhodlo uspořádat 1. ročník festivalu Frkot, tedy týden plný neutuchající zábavy, kultury, sportu, her a hlavně recese a k velké radosti všech se Městský úřad k této myšlence obrátil čelem a celou akci podpořil.

 Pak začala sáhodlouhá a strastiplná cesta k výsledku okořeněná chvilkami organizátorského štěstí, když se něco podařilo vymyslet či dokonce zrealizovat.

A takto to nakonec všechno dopadlo …

 Den první - DEN TRADIC

 Již od ranních hodin probíhá sympatický historický jarmark Sdružení lidových řemeslníků. Na náměstí je hromadný šum nejen díky zmíněnému jarmarku, ale také kvůlivá "šílených" příprav na 1. novodobou defenestraci radních.  Na náměstí se shromažďuje čím dál více lidí, aby viděli, zda to organizátoři s defenestrací myslí skutečně vážně a mnozí jsou lehce zklamáni, když vidí, že se místním radním připravuje na rozdíl od jejich pražských předchůdců měkounké přistáníčko do duchen a sena. Ona slavnostní chvíle přichází. Festival je zahájen, pupek světa odhalen, cimbálovka vyhrává ty nejlepší kousky a zbrojnoši si krátí chvíli před defenestrací čas hrátkami s historickými zbraněmi. Pak ale padne salva z děla, zbrojnoši vybíhají a chápou se prvního radního - předskokana Jiřího Rašky, známého jako donedávna jediného olympijského vítěze v lyžařských sportech. 

 Následuje ho jediná odvážná žena - paní  Mráčková, přes přirozený strach z výšek i místní místostarosta pan Kubenka a nakonec letí přes výslovný odpor i tajemník Kuchař. A co starosta? Volají přítomní, ten už se ale tou dobou veřejně omlouvá i České televizi, že mu pro tento rok tuto zábavičku zdravotní problémy nedovolily. To už ale místní radní následuje  hromada místních nadšenců, kteří si chtějí let z okna frenštátské radnice také vyzkoušet. Vždyť taková příležitost se nenaskytne každý den. Na náměstí mezitím už vyhrává kapela historické muziky Camerata ze Štramberka. V poklidu úterního slunečného odpoledne dále pokračuje historický jarmark plný zručných řemeslníků a řemeslnic ve stylových úborech. A tak se pozvolna dostáváme k večernímu divadelnímu vystoupení divadelního klubu Josef ze Vsetína.  Jejich tragikomické vystoupení ukončí celý historický den.

 Následuje ho jediná odvážná žena - paní  Mráčková, přes přirozený strach z výšek i místní místostarosta pan Kubenka a nakonec letí přes výslovný odpor i tajemník Kuchař. A co starosta? Volají přítomní, ten už se ale tou dobou veřejně omlouvá i České televizi, že mu pro tento rok tuto zábavičku zdravotní problémy nedovolily. To už ale místní radní následuje  hromada místních nadšenců, kteří si chtějí let z okna frenštátské radnice také vyzkoušet. Vždyť taková příležitost se nenaskytne každý den. Na náměstí mezitím už vyhrává kapela historické muziky Camerata ze Štramberka. V poklidu úterního slunečného odpoledne dále pokračuje historický jarmark plný zručných řemeslníků a řemeslnic ve stylových úborech. A tak se pozvolna dostáváme k večernímu divadelnímu vystoupení divadelního klubu Josef ze Vsetína.  Jejich tragikomické vystoupení ukončí celý historický den.

Den druhý - DĚTSKÝ DEN 

 V odpoledních hodinách se začíná náměstí plnit dětmi - kdo by býval řekl, že jich je ve Frenštátě tolik?! A bodejď by tu nebyly. Postavila se zde pro ně malá horolezecká stěnka a nachystala se hromada soutěží a her o pěkné ceny. Pořádání dne se ujal Dům dětí a mládeže Astra. Svůj úkol zvládli na jedničku. V čajovém šapitu se čtou pohádky, venku veselý klaun kouzlí z balónků zvířátka, za náměstím stojí velký skákací hrad, no prostě …. dětský den  jak má být. A aby si to trošku užili i rodiče, přichází večer divadelní představení sólo herce Vladana Tomečka - tentokrát bohužel kvůli počasí přesunuté do stísněných prostor v podloubí frenštátského náměstí.

Den třetí - SPORTOVNÍ DEN

 Na sportovní den to na náměstí vypadá téměř podobně jako v dětský den. Náměstí je plné dětí. Kromě pár recesistických soutěží se všichni příchozí mohou zúčastnit velké orientačně-poznávací hry o horské kolo značky Superior.   Na náměstí se leze po horolezecké stěnce, jezdí na lyžích a vůbec se tady dějí prapodivné věci. Do toho všeho se na pódiu rozehraje velké divadlo - tisková konference s členy horolezecké expedice Mount Frkot, která se má pokusit o překonání světového rekordu v horizontálním lezení. Expedice ještě týž den vyráží do základního tábora, aby se před výstupem na nejvyšší horu světa řádně aklimatizovala. Během tiskové konference je všem lidem na náměstí a novinářům představen nová technika horizontálního lezení, popsán celkový výškový profil trasy a plánovaný časový harmonogram celé expedice. A jak to všechno dopadne? Zda se odvážným dobrodruhům podaří stylem plížením v před zdolat nástrahy v podobě vyprahlých strnišť, ledovcových řek, štěrkových cest a …… ? To se ukáže až za dva dny na legendárním vrcholu - nejvyšším ze všech - Pupku světa. Zatím už se ale rozbíhá další večerní divadelní představení divadelního souboru Josef. Tentokrát se jedná o frašku, takže převážně dětské publikum jen řičí smíchem.

Den čtvrtý - DEN CIZÍCH KULTUR

 Jeden z nejbohatších dnů celého FRKOTU právě začíná. S ranním rozbřeskem někde u Hukvald startuje sedmičlenná expedice Mount Frkot po kolenou za vysněným cílem - nejvyšším vrcholem světa. Ve 14:00 hod. startuje v čajovnickém šapitu série krásných zeměpisných přednášek - Japonsko očima pana Hotovce, Mexiko Lenky Procházkové, dobrodružná francouzská Polynésie tak, jak ji viděl sám správce pro zahraničí Valašského království Tomáš Harabiš a v neposlední řadě divukrásné splouvání kouzelného horního toku Jeniseje v podání paní Ježíkové a jejich věrných druhů. Mezitím už na náměstí probíhá vegetariánská hostina a zpěvy Hare Kršna, na bubínky "rida" rytmicky řádí místní skupina Arkadash a lidé netrpělivě čekají největší hvězdu celého festivalu - Štěpána Raka. Mezitím se základna dovídá o nemalých problémech horolezecké expedice. Zuřivě teplé počasí a náročnost výstupu již zmohla 6 expedičníků - zbývá tedy poslední - Pavlík Knebl. Podpůrný tým mu vyjíždí vstříc, aby jej našel a v jeho strastiplném jednání podpořil. Naštěstí je expedice zachráněna a Pavlík svévolně dolezen do Namche Bazaru. Naštěstí nachází neúspěšnou čtyřčlennou dámskou expedici z loňského roku, která je plně odhodlána tentokráte vrchol Pupku světa po kolenou dobýt. To už ale na frenštátském jeviště se svou kytarou předvádí ekvilibristiku svých prstíků samotný Štěpán Rak a předvádí malou hudební exkurzi po celé planetě. Náměstí je plné nadšených lidí. Ale všechno má svůj konec a tak i jeho koncert končí. Každý konec však neznamená nic více, než nový začátek. A tak začíná uklidňující, o to však krásnější koncert zástupců skupiny Yamunna, kteří předvádí, zač je toho muzikantsky loket v Indii. Lahodný japonský hlásek utichá až kolem jedenácté hodiny večerní a v klidu tak končí i celý den cizích kultur.

Den pátý (poslední) - EKOLOGICKÝ DEN 

 Ani jsme se nenadáli a jsme u konce. Začíná poslední frkoťácký den. S ranním rozbřeskem vyráží čerstvá expediční skupinka vedená jediným úspěšným absolventem první části trati - Pavlíkem Kneblem. Mezitím na náměstí roste něco podivného - Lidská zoologická zahrada. Zde se každý může podívat, jací jsme mi lidé ve skutečnosti zvířata a jak ubližujeme přírodě, aniž bychom si to uvědomovali. Zpoza improvizovaných klecí tak na Vás kouká Homo militaris, Homo sportis, odpočívá zde také pár toliko vzácných Homo ekologis no problemus, medituje mlčenlivý Homo asketys, až neskutečně věrně zde loudí kuřivo po lidech otrhaná Homo toxis. Ve vedlejší kleci budí pozornost kolemjdoucích naprosto typický český manželský párek - upracovaná a životem otrávená Homo feminis plotnys a její "věrný" neopatrovaný, nenasytný a lenivý druh Homo konzumentys. Poslední klec je pak téměř pořád prázdná. Kdo se podívá na popisky, rázem pochopí. Zde provizorně žijí dva typické exempláře Homo byrokratis. Zraky všech se již ale začínají upínat k vrcholu horolezecké expedice. Většina návštěvníků festivalu stojí u potůčku nedaleko náměstí. Zničení a k smrti unavení expedičníci si vychutnávají přelez ledovcové říčky - alespoň se trochu osvěží. Obvěšení lany, cepíny, karabinami a batohy nasazují na poslední, nejnebezpečnější metry bezpečnostní helmy z melounů i kyslíkové přístroje. Nohy mají obalené trávou, zmožená zápěstí podpírají PET láhvemi - inu, to je oběť za onen úžasný pocit při dobytí vrcholu. Lidé je doprovázejí jednosměrkou až k samotnému cíli - pupku světa. Frčí na frkačky, pějí valašské písně, povzbuzují, občerstvují a všemožně pomáhají všem pěti členům expedice, která má kýžený vrchol už jen pár metrů před sebou. Jediný možný adept na světový rekord však na dosah pupku světa únavou umírá - možná právě proto, že už několik let touží po pravém ekopohřbu. A tak je jeho sen vyplněn. Zatímco se zbytek expedice vítá z pupkem světa, je Pavlík naložen na velký žebřiňák a odvezen někam v dál, kde je pak svými kamarády zakopán tak, jak jej pánbůh stvořil. Těžký život dobrodruhu. Teď už mají všichni právo na trochu toho odpočinku. Za půl hodinky ale začíná lampiónový průvod. Za zvuků budovatelských písní vychází po tolika letech opět stejnou trasou, z lampióny v rukou - tentokráte však dobrovolně, znovu poslechnout si pionýrský slib a zavzpomínat na onu památnou dobu. Přichází až do areálu skokanských můstků. Zanedlouho začne hrát skupina Shannon z Prahy  pěkné rozverné písničky původně irské. Než festival slavnostně zakončí další známá folkrocková kapela Happy to meet, předvedou své umění frenštátští skokani na lyžích. A protože už je pozdě a děti se nemohou dočkat onoho slíbeného ohňostroje, jaký svět ještě neviděl, pořadatelé trochu upraví program a zařadí jej během hudební produkce druhé zmiňované kapely. Pořadatelé splnili vše, co slíbili. Ohňostroj skutečně ani tentokráte nikdo neviděl. Zato jeho hudební nahrávka zněla tak věrně, že lidé nemohly uvěřit tomu, že stále nikde nevidí žádné světýlko. Tímto se všem, co nám naletěli, upřímně omlouvám a slibuji, že v příštích ročnících nezajdeme se svými šprýmy až tak daleko - možná. No a pak Ti, jejichž mysl unesla tuto malou legrácku, ještě dlouho do noci tančí a baví se v krásných prostorách skokanských můstků. No a to je KONEC přátelé. Taky už se tak těšíte na další rok?

...organizátoři   

.:: nahoru ::.


© 2002 Valašské královstvíwebMASTER